Jedno velké přání - Není vítězů

91. KAPITOLA – NENÍ VÍTĚZŮ
Hleděla do zrcadla. Ta žena, ten odraz, mohl být matkou. A ten bastard, který zapříčil, že jí nebude, mohl být otcem. Na jednu stranu byla šťastná, že tomu člověku nebude umožněno být něčím zodpovědným, ale na druhou oplakávala ztrátu svého potomka. Byl to přece jenom kus jí. Ne, z tohohle se těžko vzpamatuje. Tohle sama nezvládne. A jeho zabije. Ten parchant! Věděla však, že si za to může i sama. Měla se více ptát… proč ji to jen nezajímalo? Proto ty hloupé otázky! Mohl za to, mohl! Měla vědět, že Bůh sexu nemůže spát jenom s jednou osobou, vždy jich musí být více… nenáviděla ho!
V práci jí dali volno, po tom všem, se člověk nemůže divit. Auberon to musel chvíli vše zvládat sám, dokud mu nepřiřadili do kanceláře Franka Tolldera. Byl opravdu nadšený… Když Tereza ležela u Svatého Munga, Fuller za ní přišel na návštěvu. Vše jí vypověděl. Celou pravdu o Johnu Willoughbym. Nejprve jí objasnil, jak to bylo s její bytem. John zde zřejmě nehledal ji, ale spíše nějaké důkazy či náznaky toho, co dělala po večerech a kde a s kým se ty dny, co byla pohřešovaná, stýkala. Byt po jeho nájezdu zůstal celkem porouchaný, a tak to narafičil tak, že se ji vydal hledat a v jejím bytě kohosi vyrušil. Potom jí objasnil, co se stalo té noci, co na ni bylo vyzkoušeno nepovolené zaklínadlo. Auberon jako vždy, když den je namáhavý, zdlouhavý a točí se kolem něj spousty složek a papírů, se musí vrátit do kanceláře, aby překontroloval vše, co napsal, vyplnil, přepsal, opsal (…), jinak prý neusne. Už na chodbě uslyšel děsuplné skřeky. Neuvědomil si, že by to mohl vydávat člověk, myslel jsi, že z Divize zvířat třeba něco uteklo a teď se to potuluje po ministerstvu. Vytáhl hůlku. Cestou však nic nepotkal, je pravda, že i skřeky pomalu přestaly. Jakmile otevřel dveře do kanceláře, okamžitě pochopil, že žádné zvíře neuteklo… A omráčil svého bývalého kolegu.
Musí s někým promluvit. Lily už všechno ví, zná její anamnézu, vždyť pracuje u Munga. Vše si určitě dohledala. Byla se za ní dvakrát podívat, Tereza pokaždé dělala, že spí. Milostivá Lily ji nikdy nebudila… měla by jít za Evansovou? Vyplakat se jí na rameno? Ona by jí stejně pověděla jen, že to přejde, přestane bolet… ne, tohle nechtěla. Už věděla, jak by návštěva u ní proběhla…
Kdepak! Ona má vztek! Nemotorně v sobě dusí zuřivost. Tohle ze sebe dostane. Už ví jak… těš se, tatínku, těš.
Neklepala na dveře, prostě vpadla do jeho bytu. Měla to štěstí, že byl doma. Ale ta blonďatá dívka s modrýma očima, malou pusou a velkýma ko…, velkým výstřihem měla smůlu. Tereza zřejmě překazila jejich společný večer, který začal tak slibně. Oba dva se velmi lekli. Nedivila se jim. Také by byla dost překvapená, kdyby do jejího obýváku přiklusala rozzuřená dívka a začala křičet na muže, se kterým si právě vyměňovala sliny.
„Ty parchante! Jak jsi jen mohl? Měl jsi mi to říct! Ach, ty zbytečné naděje! Kdybys byl alespoň upřímný a jednal na rovinu! Nemusela bych to prožít! Nemuseli by mi ho vzít! A hlavně by nebylo tvoje! Ty seš takovej parchant, blb, bezpohlavní tvor, typickém mužskej! Jak já tě nesnáším!“
Po dopovězení ukřičeného proslovu, Sirius stál na nohách. Možná to byla chyba. Tereza k němu přiskočila a začala ho pěstmi tlouci do hrudníku. Popadl ji za ruce.
„Proboha, o čem to tady mluvíš? Co to tady předvádíš?“ divil se Black, ale její ruce nepouštěl, přestože se snažila z jeho sevření vyklouznout.
To už se ozvala i konsternovaná dívka na gauči: „Já raději půjdu… uvidíme se někdy jindy…“
„Nechoď Dito!“ zaprosil. „Tady Caisová je na odchodu, že?“
„Ale ovšem…“ procedila mezi zuby.
„Budeš v klidu?“
„Jasně, zlato…“
„Dobře, pustím ti ruce a ty půjdeš, ano?“
Povolil sevření, Tereza se mu vyprostila.
„Vidím, že vám kazim vaši večerní romantiku… Velice se omlouvám…“ uklonila se, „ale doufám, že tuto mladou slečnu nechceš nakazit tak, jako jsi nakazil mě…“
„Cože?“ ozvala se ostře Dita. „Nakazil? Čím?“
„Pohlavní nemocí, zlatíčko, a tím mi posral celej život!“ zvýšila hlas a zamračila se.
„Ty máš AIDS?“ zeptala se šokovaná Dita.
„V žádném případě! Dobře, přiznávám se, měl jsem něco, ale vyléčil jsem se! Teď jsem naprosto zdravej a bezúhonej člověk!“
„Neboj, Dita říkal? Neboj se, určitě je zdravej jako rybička… já jen… přišla jsem mu za ten jeho dárek něco vrátit!“ Rozmáchla se a praštila ho do nosu. Sice ho to posadilo na zadek, ale zas tak strašné to být nemohlo, protože mu nezačala téct ani krev. „Kdybys mi aspoň řekl, že spíš i s jinýma!“ zahulákala a práskla za sebou dveřmi. Nebyla spokojená, představovala si tuto návštěvu úplně jinak, ale člověk se musí přizpůsobit nečekaným faktům, jako je třeba kudrnatá blondýnka v náruči největšího vola na světě… měl jí to říct.

Věděla přesně kam jít. Za ním, doufala, že on nebude jako lidé v jejím okolí, kteří by ji určitě litovali. Ne, to ona nechce. Nesnáší lítost. Možná ji nesnáší ještě více než Siriuse Blacka, tedy pokud je to možné…
Jen matně si pamatovala, kde klub stojí; přesto k němu došla. Jejím hnacím motorem byly všechny ty city, ty bouře, co se v ní odehrávaly. Hlídače u dveří znala. Byl to ten člověk, co se tak strašlivě moc chce stát upírem. Jeho dnešní denní práce bylo hlídat dveře. Okamžitě ji poznal a bez řečí vpustil dovnitř. Pohltila ji tma, ale jejím očím to nevadilo, už přesně věděly, jak ji překonat.
Podle měřítek, které se zde vyznávají, nehledala Noctua Bunduse dlouho. Pro ni to však byl čas až příliš dlouhý, vzhledem k jejímu žalu. Seděl u stolu a popíjel. Lokal krev však způsobem, u kterého ho Tereza poznala. Měl o své studené tělo opřenou budoucí mrtvolu. Přisedla si k němu a čekala, než dokoná to, co započal. Noctua Bundus si jí všiml a okamžitě přestal vysávat mladíka, kterému jistě nebylo více jak dvacet let. Třiceti se jistě nedožije.
„Co tady děláš?“ zajímal se. „Měl jsem takový dojem, že se máme sejít až večer.“
„Nechtělo se mi čekat.“
Noctua si ji prohlédl. „Ovšem, problémy… dáš si?“ nabídl Tereze tělo skoro mrtvého chlapce.
„Myslela jsem, že se upír své oběti nikdy nevzdá,“ podotkla Caisová.
„To je jen na něm, většinou se toto rčení týká situace, kdy je upírovi jeho oběť brána násilím. Pokud chce on sám, rozdělit se může. Jak si myslíš, že se učí mladí upírci?“
„Jasný a díky, nedám si…“
„Tvoje škoda, jeho krev je mnohem lahodnější než ta, co piješ ze sklenic. Popravdě kdybych to mohl přirovnat, tak krev ze sklenic chutná jako maso kuřete, které bylo spáleno na uhel. Kdež to krev odebraná přímo z člověka je lahodná jako krásně propečené kuřátko se šťavnatým masíčkem… Nebe a dudy. Podle mého názoru bys měla ochutnat, než z toho tvora vyprchá poslední život.“ Když viděl, jak to Tereze projíždí hlavou sem a tam a ona se stále nemůže rozhodnout dodal: „Při jejím pitím se krásně zapomíná. Vnímáš jenom tu chuť, ten život, tu energii, co do tebe proudí.“
Po tomto výroku Tereza váhavě přisedla k chlapci. Noctua Bundus na ni povzbudivě mrkl a ona se zakousla. Opravdu na vše zapomněla. Ten upír, co ji do zapomínání zavedl, se jen šklebil. Jeho pokus pokračuje úspěšně. Sát krev. To by měli dělat úplně všichni, aby pochopili, jak krásné je být upírem… Byl spokojen.
Poslední kapku však z kluka nevypila. Na sebrání života neměla, cítila, jak z něj vyprchává a těsně před posledním vydechnutím přestala pít. Dokonal to ten zkušenější.
Poté sama bez optání začala vyprávět o svém problému, o všem, co se jí přihodilo a nezapomněla ani na to, že se jí Jack ptal i na něj… dohodli se, že plán předvést ji před radu trochu uspíší… poté Noctua Bundus vyslechl její nevětší problém – ztráta dítěte.
Na to argumentoval jenom takto, více už se k tomu nevracel: „Nevím, jestli si s tím obeznámena, ale upíří gen se přenáší i na potomstvo – a to i u Demies Cranagu. Takže pokud bys nechtěla, aby tvé dítě dopadlo jako ty, vesel se; pokud by ti to bylo jedno, nech sklouznout po tvářích už jen jedinou slzu, protože nesmíš zapomenout, že stát se těhotnou není nic složitého, jen si stačí najít dárce.“
Poté ji vyučoval upířím dějinám a slušnému chování. Také se dlouze bavili o tom, jak budou postupovat ohledně Lorda Voldemorta. Noctua Bundus Tereze navrhl, aby se přestala tolik stýkat s přáteli, že by mohlo dojít k ohrožení. Souhlasila a nejen z toho důvodu… Tak spolu strávili několik dnů. Už ji nehledali. Jen jedna osoba si dělala starosti:

„Už se zase ztratila, copak o ní nemáš starost?“
„Vždyť jsi slyšela, co říkal Brumbál na schůzi. Nemáme se strachovat, Tereza plní úkol.“
„Já vím, já vím,“ opakovala a ztišovala hlas. Na chvíli se zasekla, jako by byla v transu a pokračovala: „Jenomže ty sis moc nevšímal, jak se Tereza chovala a jaké měla názory, když byla posledně u nás! Před… před tím incidentem. Chvílemi mi naháněla strach. Zařazovala se do upířího společenstva! Mám velký strach, že ji některý z upírů ovlivní natolik, že zůstane tam u nich, že se stane jednou z nich, že už se k nám nevrátí a navždy se oddá tmě…“
„Ale no tak, Lily! Copak ty Terezu neznáš?“
„No právě, že ji znám! U ní člověk neví a po takové ráně… nedivila bych se!“
„Ráně?“ nechápal James. „Myslíš po tom, co ji napadl ten zmetek zrádnej?“
„Willoughby? Ano, i to do rány patří, z toho by se určitě rychle vzpamatovala… nebýt toho, že…“ odmlčela se.
„Musíš mi to vysvětlit!“ naléhal její budoucí manžel.
Lily zakroutila hlavou. „Myslím, že tohle je jen na Tereze, jestli se ti rozhodne svěřit, a já si myslím, že se k tomuto kroku neuchýlí, proto mi musíš prominout – nic ti nepovím! Je to její soukromá věc a já jsem povinna o tom pomlčet.“
„Ale vždyť jsem tvůj budoucí manžel, mně bys mohla alespoň naznačit,“ žadonil James, neboť umíral zvědavostí. Co by tak asi mohlo zapříčinit, že by se Caisová chtěla dobrovolně přidat k těch upířím potvorám? Jak velká rány by to musela být?
„Nemohu, jsem vázána tajemstvím, které je mezi pacientem a léčitelem. Nic ti nepovím,“ odmítla to kategoricky Lily.
„Dobře, jak chceš,“ rozmáchl Potter rukama.
„Vidím, že se směřuje k hádce, takže tě tu raději zanechám a půjdu připravit na večeři, když máme pozvané hosty…“ rozhodla Evansová a zmizela v kuchyni.
James za ní jenom s úsměvem hleděl. Tohle měl na ni opravdu velmi rád; vždy vycítila blížící se hádku, a jelikož ji nikdy nechtěla započít a prožít, rychle se uklidila z cesty, aby se ten, co se rozhodl rozčilovat, mohl vyřádit na někom jiném. Jenomže dnes to nějak nevychytala. Nechtěl se hádat! Jasně, velice ho zajímalo, co se Tereze stalo, ale proč by měl kvůli tomu křičet na svou milovanou? To si to raději zjistí z jiných zdrojů…
Doma se procházela líbezná vůně a každého, kdo se jí nachomítl do cesty, tahala za nos. Tři mužští, kteří klábosili v obývacím pokoji samozřejmě přivábila do kuchyně, kde shlédli, jak si hostitelka počíná, a aby se optali, kdy bude ta dobrota hotová.
„Za deset minut, pánové!“ bylo jim řečeno. Stáhli se tedy do jídelny, kde připravili stůl pro nadcházející hostinu.
Lily servírovala pečenou vepřovou roládu plněnou meruňkovou nádivkou s bylinkami, ke které připravila jablečnou omáčku k tomu všemu byla podávána jasmínová rýže. Jakmile tři nenasytové a jedna dáma zahnali hlad a uspokojili své žaludky, dáma se zvedla do stolu, aby žaludky uspokojila až po okraj. Přinesla totiž ještě zákusek – sněhový dort s mangem, s nímž jí naštěstí pomohla paní Potterová. Tudíž si ho hoši nemohli vynachválit. Poté každý dostal šálek kávy a čtyřka se mohla přesunout do obýváku, kde se opět klábosilo.
Debata začala váznout a většina obsazení se věnovala svým vlastním myšlenkám, napadlo Remuse, že by si mohli zahrát Tchoříky, tedy pokud je zde James přechovává a pokud se chce někomu hrát. Všichni nadšeně souhlasili, protože to byla hra jejich školních let, kdy ještě netušili, co je venku mimo Bradavice čeká, a kdy si užívali klidného studijního života. Jejich trápení byla tak zanedbatelná, když je porovnali s těmi, co mají teď.
James tedy došel pro Tchoříky. Rozhodlo se, že se utvoří dvě dvojice. Lily bude se Siriusem a James s Remusem. Poté se dvojice vystřídají, aby každý byl s každým. První hru tedy započala Lily proti Siriusovi. Remus vyčaroval kouzelný zápisník, do kterého se bude zaznamenávat, kdo vyhrál a kdo prohrál. Na konci se sečtou body a vítěz si bude moci cokoliv přát a zbylí tři se budou museti podřídit. Toto kolo vyhrál Sirius, ačkoliv oba dva „pozorovatelé“ fandili Lily a sem tam jí poradili. Black tuto hru prostě dokonale ovládal. A vyhrál – tak jako tolikrát.
Když ke hře usedli James s Lupinem, odtáhl si Sirius Lily trochu stranou a ptal se, co se stalo Tereze. Lily se podivila, že o tom Sirius ještě neví a vypověděla mu, že ji v kanceláři napadl její kolega, a dokonce že na ní použil i jednu ze zakázaných kleteb. Black tvrdil, že už o tom leccos zaslechl, ale on myslel spíše něco, co se událo později a mohlo to mít něco společného s ním. Evansová se divila ještě více a na rovinu se zeptala Siriuse, kam těmi otázkami směřuje. A tak jí byl vypovězen celý krátký příběh o tom, jak Caisová vletěla k němu do bytu a křičela na něj. Příběh byl dopovězen a Black na Lily zpozoroval, že zesmutněla. Chtěl znát důvod.
„Myslím, že bude rozumné, abys to aspoň ty věděl, ale slib mi – prosím tě, slib mi –, že to nepovíš živé duši a že se ani nepokusíš o tom promluvit s Terezou a že nebudeš drbna a všechno nepovíš Jamesovi!“
Sirius vše řádně slíbil, a tak Lily začala vysvětlovat: „Když Terezu převezli k Mungovi po tom, co se událo na ministerstvu, udělali jí kompletní vyšetření celého těla a zjistili, že je těhotná. Cruciatus měl na těhotenství neblahé účinky, ale neukončil jej. Byla jen možnost, že by se dítě nemuselo narodit zdravé. Bohužel, nebylo nikomu dovoleno to zjistit, neboť léčitelé přesto museli její těhotenství ukončit. A to bude zřejmě to, proč k tobě vběhla tak rozčílená.“
„Ale pořád nechápu, co s tím mám já společného?!“
„Tak za prvé – byl jsi otcem.“
„Cože?“ sykl Black. „Myslel jsem, že i ona má někoho, že si jenom… vypomáháme.“
„Kdepak, ty jsi jediný s kým spala od školy a nepřerušuj mě, to není všechno. Za druhé – zřejmě si pamatuješ, jak ji hospitalizovali kvůli pánevní zánětlivé nemoci?“
„Pamatuju, jen nevím, že to bylo kvůli tomuhle, myslel jsem, že to bylo kvůli tý nemoci…“
Lily se zamračila. „Teoreticky je to to samé. A díky této nemoci se u Terezy objevily srůsty – ne, nebudu ti to vysvětlovat! –, které zapříčinily mimoděložní těhotenství. Nikdy nemohla to dítě donosit, protože to ohrožovalo její život. Léčitelé se proto rozhodli těhotenství ukončit. Proto k tobě přišla a křičela. Můžeš za to, že ztratila dítě…“
„Měla mi to říct… i já jí to měl říct… bože, jsem to ale hňup!“ lamentoval Sirius.
„Jednou jedinkrát s tebou musím souhlasit! Nejraději bych tě seřvala, ale to by upoutalo pozornost támhle těch dvou dětí, což je značně nežádoucí. Nemají o ničem vědět a ty vlastně také ne! Takže, Siriusi Blacku, až budeme někde sami a jisti, že nás nikdo neuslyší, ty si ode mě vyslechneš takový proslov, že potom půl dne neuslyšíš!“
„Díky Lily, že jsi mi to řekla…“ zašeptal skleslý Black. Už neměl chuť na polovičaté vztahy.
„Co tam vy dva děláte?“ ozvalo se zpoza gauče.
„Ale,“ mávla rukou Evansová, „jen jsme se tak bavili a nechtěli jsme vás rušit. Kdo vyhrál?“
Dvojice se střídali. Partie měnily. Sirius Black však už nevyhrál. Byl tichý a duchem nepřítomen. Naštěstí se Potter i Lupin dobře bavili, takže si jeho zasmušilého výrazu nevšímali a neměli zbytečné otázky.
Vyhrál James. Jaké asi bude jeho přání?

90. Kapitola || 92. Kapitola

Toužebné city k prachovémuO tom jak přiletěl čápSvatební dar a líbánkyŠaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneTak jde čas...Nevzdávat? Už se mi nechce...Štěstí?Od kamene po moukuAsimilaceBude z tebe světoběžecNová rodinaPosláníPoprvé naposledySvatební horečkaJmenovitě?Tiché vzpomínáníNení vítězůKrev a pizza pro člena komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluvStopy vedou ke družičceJen pár hodinSpojeni krvíDvojité randeTři v ProsinciPříběh vyznavače SatanaZatím se nic nedozvíš...Zamračená a ochuzenáNevinnost v plamenechZměna a nová zkušenostMilosrdné lži a tiché pravdySvětle modrá budoucnostOvce, opice a FénixNečekanéPoslední zvuky BradavicCena prolité krveVyříkáníNový předmětSíťNač ten spěch?Z bolesti je vždycky špatněProhraješ...Emočně o ničemInformaceUž to není jenom vendetaDnes zdravímPrvní oběťBonusové urážkyJo, začátek trablíSbohem láskoRozhodnutíZákon akce a reakceDlouho očekávaná scénaDrzý senNeuvážený konecChci vše napravitNoc proti pravidlůmObsazeno, smůla!Smůla s štěstí pro RemuseSamotaCož takhle plesík?Pár otázekKaždý detail romantiky pro dopisTěžce zajímavýStřídání učitelůJak se Binns stal chtěným...Začátek rokuPřipijme si!Krátce před PřemisťovánímPoslední slovoPráce za osmMinulá budoucnostTo snad ne?!Když názor, tak profesionálníŘecký RiddickulusAdrianiny zodpovězené otázkySkvělé zprávy nejen z domovaBřeznová pomstaChlípňačka LilyNesnáším loučeníZase snadnéVědětVeselé Vánoce!Dvojice určená pro nikdyChlouba a dopis od rodičůUkřičené bonbóny a tichá věštbaJména už se nebojíme!Úsměv v Bradavicích aneb HvanadalshnúkurŘekni zapomeň!Záchrana ve znamení smrtiJe libo šunčičku?Výzvědná služba musí narazitNejlepší a nejpřísnějšíPo zlých zprávách nejsou radovánkyDopis o zkouškáchPlán splněn, kapitáne Tlapo!Kdo tu žárlí?Chytros slečny GrugerovéVýzvědná služba Evans s.r.o.Abeceda v PrasinkáchPláč nad výhrouSkončilo to prohrou...Těžký boj vášníHlasy s červenou tváříVítězovéNudné představováníPříjezdUž se to blíží!Šestý ročník